Hlavními osobami v dění sekty Imanuelitů (tak se oficiálně označují, aby se odlišili od sekty Hnutí Grálu) byli samozřejmě Jan Dvorský a Lucie Dvorská.

Shoda jejich příjmení je tzv. náhodná. O jejich minulosti mnoho nenapíšu, neb toho moc nevím. Krátkou zmínku si můžete přečíst na stránkách Dvorského. Založil je asi v roce 2006 a nabízí na nich nejen svoje výtvory - knihy (poslední vydal v roce 2003 - ač je mezinárodně hledanou osobou už od roku 1995!!!), ale i svoji "hudbu" na CD. Hodnotit nebudu, nechci urážet a navíc to není můj vkus.
O tom, co asi může psát, svědčí i jedna z jeho prvních knih (vydaná v r. 1991) se sprostým názvem (který musel být na obálce vyotazníkován, proto je zobrazena vnitřní, necenzurovaná strana) - obrázek vlevo. Kupodivu ji na svých stránkách nepropaguje.

Další z knih, a to ta pro moje vypravování nejdůležitější, byla ona "fialová" kniha (uprostřed), která musela být nejen doplněna dodatkem (vpravo), ale na několika místech musela být už tenkrát opravována. A to nejenom gramatické chyby, ale i významově.

Opravy Veledíla byly neustálé, během vzájemné komunikace se mně mnohokrát stalo, že argumenty z knihy Dvorského byly jím samým popřeny - v jeho slovníku "uvedeny do Pravdy". Tu on neustále korigoval, podle jeho vlastních slov se neustále vyvíjel a sebeuvědomoval jako Syn Člověka Imanuel Parsifal. On svoje dílo nejen pořád doplňoval, ale i upravoval. Dalšími dodatky byly glosy psané rukou na cestách po Evropě a následně zformované na PC panem Kristanem do čitelné podoby - viz obrázek.

Dopadlo to jak v té pohádce o dědečkovi, co měnil až vyměnil. Nakonec po několika letech všechny svoje myšlenky úplně zrušil a rozeslal dopis všem, komu ho to napadlo, aby nic už nečetl a radši knihu spálil (tak jak on se zbavoval jemu nepohodlných věcí - nejen knih - ohněm).

A na závěr ještě pár fotek z doby těsně po návratu z Itálie: